LenkyWeb

Na myšlenku strávit několik dní na dovolené v Maďarsku mě přivedly reklamy Student agency, nabízející novou luxusní linku do Budapeště za přijatelnou cenu. Nikdy dříve jsem v Maďarsku nebyla, proto jsem se na internetu dala do vyhledávání informací o Maďarsku, především na stránkách Informačního střediska pro maďarský cestovní ruch, www.madarsko.cz. Po jejich přečtení se začal pomalu rodit plán výletu. Z původního nápadu, strávit několik dní v Budapešti, jsem se nakonec rozhodla pro Balaton. Chtěla jsem poznat především přírodní krásy BALATON - FÉLVIDEKI NEMZETI PARK a ochutnat Balatonská vína. Z časových důvodů jsem se rozhodla navštívit chráněnou krajinou oblast Tihany a Badacsony, případně ještě Kis - Balalon.

Začala jsem podrobněji studovat různé zdroje informací o vybraných oblastech, především z internetu a materiálů, které mi byly zaslány z již zmiňovaného informačního střediska pro maďarský cestovní ruch. Od nich jsem také získala informace o možnostech cestování z Budapeště do Balatonfüred.

Z velké nabídky kempingů jsem se rozhodla pro jeden z kempingů v Balatonfüred, kde se právě konal festival vína a jeli tam přímé vlaky a autobusy z Budapeště.

Vybrali jsme termín odjezdu, koupili lístky a zarezervovali místa v kempu. Několik dní před odjezdem se hodně ochladilo a začalo pršet. Předpověď počasí na Balalatonu vypadala obdobně, zataženo s deštěm.   Museli jsme do batohu k plavkám přidat i deštník, teplou mikinu a větrovku. Uvařili jsem si trochu jídla na cestu a v neděli ráno vyrazili na autobus, odjíždějící v 9 hodin z Brna.

Po několika hodinách jízdy jsme už mohli pozorovat krajinu severního Maďarska, která se nijak výrazně na první pohled neliší od té naší kolem dálnice. Ve 14 hodin jsme dorazili do Budapeště na autobusové nádraží Népliget. Odtud jsme se metrem za necelou půlhodninku dostali na jižní vlakové nádraží Déli pályaudvar a v 15 hodin vyjeli vlakem směr Balaton. 

Brzy po opuštění Budapeště se protrhala oblačnost a sluneční paprsky dodaly listnaté krajině živé zelené barvy. Na polích rostla převážně kukuřice a právě kvetoucí slunečnice. Směrem na jih začali v okolní krajině  převládat vrby, rákosiny a ostřice a vinice.

Kolem páte hodiny se nám z vlaku naskytl první překrásný pohled na rozlehlou hladinu Balatonu, třpytící se v odpoledních slunečních paprscích. Projížděli jsme podél Balatonu, sledovali okolní  dění na pobřeží a nemohli se nabažit novými a novými pohledy na Balaton, který nás přivítal ve své plné kráse. Brzy jsem mohla  konečně také zahlédnout dvě bílé věžičky kostela na poloostrově Tihany, vybíhající ze severního pobřeží poblíž Balatonfüredu, kde jsme kolem půl šesté, plní dojmů z cesty, vystupovali z vlaku. Na nádraží se právě chystal k odjezdu do Tapolči moderní červený vlak, ve kterém jsme za několik dní i my měli jet do oblasti Badascony. 

Při cestě z nádraží do Kempu jsem se drželi směru k Balatonu a asi za 20 minut jsme dorazili do kempu Füred, na jeho pobřeží. Na recepci jsme obdrželi plán kempu s vyznačenou parcelou pro náš stan, vstupní kartičky a nechali jsme tam jeden z  pasů, který nám byl vrácen při odjezdu po zaplacení.  Postavili jsme stan a šli se seznámit s prostředím kempu a prohlédnout si pobřeží. Se soumrakem se nad Balatonem začali stahovat tmavé mraky, zvedl se vítr a na hladinu dopadly první kapky deště.

Po celonočním vydatném pršení nás ráno probudily hřejivé sluneční paprsky na polojasné obloze. Vypadalo to na hezký den, který jsme měli v plánu strávit prohlídkou Tihany. V kempu jsme si koupili čerstvé pečivo k snídani, uvařili si kávu, a do batohu  na cestu přibalili i větrovku, kdyby nás po cestě zastihl déšť. Cestou podél pobřeží jsme míjeli  rybáře a pozorovali plachetnice, chystající se na cestu, aby se mohli přidat k ostaním plachetnicím, plujícím po rozlehlé hladině Balatonu. U pobřeží čekali na kolemjdoucí turisty labutě, loudící něco malého k snědku. Celou cestu kolem pobřeží nám pod nohama poskakovalo velké množství žab a v křovinách kolem vody se na kamenech v dopoledním sluníčku vyhřívaly užovky obojkové. Došli jsme do přístavu, ze kterého jsme se  vydali na vrch vulkanického poloostrova, ke kostelu. Cestou jsme se zastavili na ulici Kossuth v  kanceláři Turist Information. Tyto kanceláře se nachází po celém Maďarsku a je zde pro turisty připravena zdarma celá řada materiálů, která jim má přiblížit navštívené místo. Zde jsem získala podrobnou mapu poloostrova a zakoupila mapu Balaton-Felvidéki Nemzeti Park, která mi byla v následujících dnech neocenitelnou pomůckou. Prohlédli jsme si již zmiňovaný barokní kostelík z 18 století a v klášteře jsme navštívili Muzeum opatství, prohlédli si pamětní pokoj posledního maďarského krále Karla IV. (1887-1922), římské a středověké lapidárium. Venku se nám naskytl, bohužel opět deštivý, výhled na severní část Balatonu a Balatonfüred. Při pohledu do vnitrozemí poloostrova jsme mohli pozorovat ptačí hejna nad vnitřním jezerem "Belső tó". Vzhledem ke zhoršenému počasí a dešti jsme se nevypravili na výlet kolem vnitřního jezera, ale prošli jsme se dál ulicí Kossuth a pak jsme zamířili zpět k Balatonu. Cestou jsme procházeli Národopisným muzeem v přírodě v Batthyány u., míjeli muzeum panenek (viz. obr.) a prohlédli si křížovou cestu na Visszhang u. Po zelené značce jsme došli zpět do přístavu, odkud jezdí pravidelné lodní linky. Měli jsme štěstí a došli do přístavu několik minut před odjezdem lodi do Balatonfüred. Za deště byla plavba na rozbouřených vlnách Balatonu o to dobrodružnější.

Po příjezdu jsme si jen zběžně prohlédli přístav v Balatonfüred a zjistili si odjezdy lodí do Siófoku, jehož návštěvu jsme si naplánovali na příští den. K večeru ustal déšť, protrhala se oblačnost a na večerní procházce po pobřeží Balatonu jsme mohli vidět, díky úplňku, i poloostrov Tihany. Tuto noc bylo v kempu nezvykle mnoho hlučných sousedů, kteří se po návratu z návštěvy některého z místních  barů rozhodli pokračovat v zábavě před svým stanem až do rána. Proto nejen oni, ale i my ostaní, jsme vstávali ráno po probdělé noci až kolem poledne.

Obloha byla zatažená, foukal silný vítr a nebylo možné si před stanem uvařit. Na místo teplé kávy jsme se spokojili s ovocnou šťávou, oblékli se na chladné počasí a vyrazili do přístavu, abychom stihli ve 13 hodin odjezd parníku do Siofóku. Loď se na větrem rozbouřeném Balatonu houpala víc jak při minulé plavbě a vítr bičoval každého, kdo se rozhodl pokochat se výhledem z otevřené paluby. Neodolali jsme a po čtvrt hodině venku jsme se vraceli dovnitř pořádně rozcuchaní. Po našem odjezdu se nad Balatonfüred  protrhala obloha a sluneční paprsky oživily celé pobřeží veselými barvami. Nad jižním pobřežím, kam jsme směřovali, ležely těžké černé mraky a šedé pruhy deště na obzoru směřovaly přímo do Siofóku. Se vstupem na pevninu začaly na zem dopadat první dešťové kapky. 

V Siofóku jsme se rozhodli najít další Turist Information, které je vždy na turisticky nejatraktivnějším místě. Informace jsme našli ve zvláštní věži asi uprostřed délky ulice Fo. Získali jsme zde mimo jiné mapku města a podrobnější informace. Prošli jsme centrum města, prohlédli si budovy katolického a Lutheránského kostela, millennium park, koupili některé dárky a přes Jókai park jsme se dostali zpět na pobřeží, po kterém jsme se pomalu vraceli k přístavu. Siofók patří mezi střediska největšího turistického ruchu v Maďarsku, a i přes  deštivé počasí tu bylo velké množství turistů. Z města jsme si odnášeli pěkný dojem, především díky jeho krásné květinové výzdobě. Do přírodní rezervace v Toreki, kterou jsem zde chtěla ještě navštívit, jsme v dešti nešli a kolem páté hodiny jsme se vraceli lodí zpět do Balatonfüred. 

Počasí se umoudřilo a z parníku se nám naskytl pohled na sluncem prozářené severní pobřeží Balatonu a  Tihany. Asi po hodině plavby jsme dorazili zpět do přístavu v Balatonfüred a vydali se na vinné slavnosti, které se konali hned při pobřeží.  Bylo zde velké množství stylových dřevěných stánků, kde nám nabízeli balatonská vína z nejrůznějších oblastí. Vybrala jsem si  oblast Füred-Csopak, která má mnoho společných vlastností s oblastí Badacsony, jenom půda je zde zcela jiná, spíše vápnitá. I když jsou zdejší vína také ohnivá a silná, jsou spíše lehčího rázu. Typická vína této oblasti jsou Rajnai Rizling, Olaszrizling a Chardonay, ale na kopcích Tihany se daří i tmavým hroznům, ze kterých pocházejí Merlot, Zweigelt a Cabernet Franc. K vínu jsme ochutnali výborně připravenou rybu a veliké slané preclíky, které zde nabízeli v každém stánku, stejně jako chléb se sádlem a cibulí. Křik racků, šplouchající vlny a hudba, dodávali slavnostem velmi příjemnou atmosféru. Při západu slunce se měnila barva balatonu z modré do růžovofialové a špičky plachtnic se leskly v posledních slunečních paprscích. Po příjemně stráveném večeru jsme se vrátili do kempu a šli spát, abysme nabrali sil na zítřejší celodenní výlet do chráněné krajinné oblasti Badascony.

Tentokrát nás v noci nikdo nebudil a ráno jsme mohli brzy ráno vstát, a jít zavčas na dopolední vlak jedoucí přes Badascony do Tapolči. Železniční trať vede skoro celou cestu podél pobřeží směrem k dolní části Balatonu,a mohli jsme pozorovat probouzející se Balaton v paprscích vycházejícího slunce a rybáře, sedící na pro Balaton typických lavicích, které stojí ve vodě několik desítek metrů do břehu. Škoda, že nebylo možné z vlaku fotografovat.  Asi po hodině jsme vystoupili v Badasconytomaj,  kde se nám naskytl první pohled na sopečný vrch Badascony, kam jsme měli namířeno. Podle mapy, na kterou jsme narazili hned za vlakovou zastávkou, jsme se rozhodli dojít ještě pár kilometrů do městečka Badascony a vydat se navrch až odtud. Tam jsme se s podrobnou mapou, kterou jsme cestou dostali v místních turistických informacích, vydali na vrch. První část cesty jsme procházeli mezi vinicemi, ochutnávali vínné hrozny  od místních prodejců , kochali se stále krásnějším výhledem na Balaton a náročná cesta do prudkého kopce nám rychle ubýhala. Navrcholu jsme lesními cestičkami došli jednotlivým vyhlídkám, kde se nám naskytl překrásný výhled na Balaton, přístav pod námi a opačný břeh Balatonu v dálce.Každá vyhlídka byla něčím jiná. První byl spíš jen takový přirozený průhled mezi stromy, kterým jsme viděli  i poloostrov  Tihany úplně na obzoru. Na druhé vyhlídce byla kamenná pozorovatelna, kde jsme mohli vidět Balaton, skoro v celé jeho šířce i délce. Na třetí vyhlídce byl velký kamenný kříž a z velkych kamenů na okraji kopce jsme dobře viděli  na dolní část Balatonu. Díky slunečnému počasí měl Balaton překrásnou modrou hladinu, na které pluly mraky a vodu čeřily parníky a plachetnice. Jen těžko jsme opouštěli vyhlídkovou stranu Badascony, abysme se lesem vydali na její odvrácenou stranu. Cestou jsme šli po cihlově červených cestách cestách,které jsou následkem vulkanické povahy kopce. Došli jsme k dřevěné rozledně, ze které jsme viděli jak část Balatonu, tak vnitrozemí a další  kopce vulkanického původu. Cesta dolů byla kamenná a všude jsme mohli vidět z lesa vykukující, pro Badascony typické kamenné útvary, vypadající jako zřícenina. Tyto hradby kamenných sloupů vznikly ztuhnutím toku lávy. Když roztavená skála chladla, smršťovala se a rozpadala na 50-70 m vysoké pravidelné hranoly. Po žluté značce ( shodou okolností to byla lesní cestička, místy uplně zasypaná žlutými trnkami :-) jsme došli zpět do vesnice Badasconytomaj. Vesnička působila velice čistým a takovým křehkým dojmem, bylo zde velmi málo turistů a konečně jsme s mohli odpočinou od davů lidí, které nás provázeli celou cestu a vlastně i celý pobyt na Balatonu. Bylo to první krásné a zároveň klidné místo. Navštívili jsme zde místní kostelík a pomalu zamířili k nádraží. Do večera bylo ještě dlouho, venku bylo krásně, tak jsem se rozhodli prohlednout si ještě město Tapolču, asi 20 minut jízdy vlakem do vnitrozemí. Z vlaku jsme si mohli ještě jednou prohlédnout Badaskony i  okolní vulkanické kopce, za kterými se Tapolča rozkládá ve stejnojmenné pánvi. Ve městě jsme se prošli přes pěkně upravené náměstí, tradičně navštívili turistické informace a vzali si mapu města.Podle ní jsme našli  jeskyně, které jsou splavné i na člunu. Bohužel zde byla velká fronta dalších turistů a nám by ujel jeden z posledních  vlaků doBalatonfüred, tak jsem si šli jen kousek od tud prohlédnout mlýnský rybník a mlým starý 200 let, který teď slouží jako hotel, a zamířili zpět na nádraží. Slunce se začalo schylovat k obzoru, prodlužovaly se stíny a  Balaton celou cestu zpět měnil své barvy díky paprskům zapadajícího slunce. V Balatonfüredu jsem se šli ještě naposledy projít do přístavu, vychutnat si ty nejkrásnější pohledy večerního Balatonu.

Ráno jsem vstávali už před pátou hodinou, abysme stihli vlak do Budapeště. Sbalili jsme batohy, stan a šli se podívat na východ slunce nad Balatonem. Bylo krásné počasí a oranžové paprsky vycházejícího slunce, vykukující za plachetnicemi, nám vykreslili ten nejkrásnější pohled na rozloučenou.